Retour
prōvŏcātĭō,
Page numérisée
prōvŏcātŏr,
Ouvrir
prōvŏcātīvus,
a, um
(provoco),
¶ 1
qui est provoqué, excité :
Tert.
Anim.
37
¶ 2
capable de provoquer, excitant :
C. Aur.
Acut.
3, 4, 40
.